Aktuality

Zdravotnické prostředky v létě – okurková sezona vypadá jinak…

Letošní léto bylo nabité událostmi v oblasti zdravotnických prostředků a jejich úhrad – s pře-ohlašováním to rozhodně neskončilo a mimořádně teplý srpen rozhodně nenudil. Stručný výběr událostí Vám předkládám nějakou dobu po jeho uveřejnění v našem měsíčním monitoringu RE-PORT:

Cenový předpis

Jistě si vzpomenete, když jsme v půlce roku psali o snaze cenovým předpisem na poslední chvíli odvrátit obávaný nájezd na úhrady (jestli k němu došlo je nyní brzo hodnotit). Tento cenový předpis dostal poetický název 1/2019/CAU začal platit doslova přes noc, přičemž ministerstvo slibovalo, že za obzorem čeká cenový předpis nový, pro rok 2020, jehož příprava bude probíhat již v poněkud volnějším tempu. Jak bylo slíbeno, tak se stalo, a již v září začínají jednání nad koncepcí nové cenové regulace. Kromě vyjasnění některých ne zcela jasných pojmů (především distinkce dodání na český trh) se nabízí k řešení zejména problematika cenové regulace individuálně zhotovovaných zdravotnických prostředků, kde by měla pravidla pojmout širokou skupinu výrobků od zakázkových bot pro diabetiky, přes ortézy až po sofistikované protézy, a nově snad konečně vyřešit, zda a jak v režimu „individuálů“ regulovat cenu brýlí. Na stole jistě zůstává i palčivá otázka, nakolik je vůbec možno regulovat ceny zdravotnických prostředků ve volném prodeji, pokud je potkalo to neštěstí, že jsou zároveň i zařazeny do úhrad.

Bílý program

V rámci plánované novelizace seznamu skupin zdravotnických prostředků hrazených na poukaz (známý kategorizační strom) se na scénu vrací (podobně kontroverzně jako třeba v roce 1998 Michal David) téma úhrad tzv. bílého programu. Jedná se skupinu pomůcek typu stolička do sprchového koutu nebo nástavec na WC, které nebyly do kategorizačního stromu vůbec zařazeny. Původním nejpádnějším argumentem bylo, že se vůbec nejedná o zdravotnické prostředky, a proto už principiálně jejich úhrada nepřichází v úvahu. V posledních měsících se nicméně na program komise pro kategorizaci tyto pomůcky opět dostaly a objevily se produkty, které se „CEčkem“ honosí a jejichž výrobci se dušují, že se jedná o čistokrevné zdravotnické prostředky, které jsou takto uvedeny na trh i v jiných zemích EU. V rámci jednání komise se jako východisko jevila spolupráce s Ministerstvem práce a sociálních věcí, kde by se nabízel režim tzv. příspěvku na zvláštní pomůcku, což se vzhledem k povaze bílého programu jeví jako vcelku vhodné řešení. Tento režim by navíc umožňoval přispívat bez ohledu na to, zda je nebo není pomůcka klasifikována jako zdravotnický prostředek. Pikantním momentem je pak pravidlo, že MPSV může do vyhlášky zařadit pomůcky relativně rychle, pokud se ovšem nejedná o hrazené zdravotnické prostředky… Jde každopádně i o velké politikum a bude tak zajímavé sledovat, jakým směrem se bude debata dále ubírat.

Předepisování zdravotnických prostředků zdravotní sestrou

Již v červnovém článku o návrhu nového zákona o zdravotnických prostředcích jsme zmiňovali, že se počítá s rozšířením okruhu osob, které mohou předepsat zdravotnický prostředek na poukaz. Návrh hovořil původně adresně o zdravotních sestrách, později došlo ke kýžené úpravě a návrh zákona hovořil o tzv. nelekařích. Taková změna by nicméně znamenala pouze odstranění jedné ze základních překážek, ale reálné naplnění přináší až návrh novelizace kategorizačního stromu, kde se již skutečně v návrhu objevila nová odbornost „VDS“, zahrnující celou paletu sester a v jednotlivých řádcích kategorizačního stromu pak tato odbornost figuruje např. u inkontinenčních a stomických pomůcek, některých ZP pro kompresivní terapii nebo berlí či chodítek. Takto “natvrdo a bez dalšího” zavedená nová odbornost vzbudila mezi odbornou veřejností zaslouženou pozornost, přičemž nejčastěji zaznívá obava o to, zda budou někde dopracována další omezení, například pouze pro opakované předepisování již dříve lékařem indikovaného prostředku apod. Jakkoli jsme odstranění omezení v návrhu zákona o zdravotnických prostředcích vítali, realizaci na úrovni konkrétních úhrad už komentovat příliš nechceme – zde bude namístě především systémové řešení, provazující zákon se stanovisky odborných společností, a samozřejmě také úhradovým mechanismem na úrovni jednotlivých poskytovatelů, regulačních mechanismů a metodik zdravotních pojišťoven.

Jako vždy, tyto témata rozhodně neopouštíme a budeme je pro Vás, spolu s desítkami ostatních, nadále sledovat.

Mgr. Jan Zahálka

 

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin