Aktuality

Poskytování zdravotní péče a újma na zdraví

Jak již bylo nastíněno vztah lékaře a pacienta je ovlivňován mnoha faktory a v poslední době jsou lékaři vystavování čím dál větší administrativní zátěži a je otázkou, zda se to může projevit i v kvalitě   poskytování samotné zdravotní péče. Nicméně péče o zdraví se týká každého z nás a jsou případy, kdy „selský rozum“ nestačí a musíme se tak odevzdat do rukou odborníků – lékařů a zdravotnického zařízení. Společnost považuje lidský život a zdraví za nejvýznamnější hodnotu vůbec, a proto práce lékařů a veškerého zdravotnického personálu by měla být spojena s úctou a respektem na jedné straně, na druhé straně by měla stát odpovědnost a dodržování odborných postupů a dosažení příznivých výsledků léčby. Tento rovnovážný stav se velmi těžko udržuje, jelikož neoprávněné zásahy do nehmotných statků člověka jsou spojený s civilní odpovědností, která může přesáhnout do roviny trestněprávní, a hlavně se vyznačuje společenskou citlivostí.

V souvislosti s poskytováním zdravotní péče a tématiky újmy na zdraví se setkáváme velmi často s pojmem „lege artis“ či jeho opakem „non lege artis“ případně „vitium artis“. Pojem lege artis se vžil v souvislosti s hodnocením postupu poskytovatele zdravotních služeb a je vyjádřen zákonnou definicí náležité odborné úrovně poskytování zdravotních služeb. Tím rozumíme poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Vše je nutné dále hodnotit v aktuálním čase, místě, personálním obsazení, finančních možnostech a podobně. Bohužel byť má pacient vždy pocit, že je schopen zhodnotit sám, zda došlo k porušení těchto pravidel a většinou se domnívá, že ano, hodnocení, zda poskytování péče bylo dle zásad lege artis, náleží odborníkům. V občanském zákoníku je užíváno spojení péče řádného odborníka. „Poskytovatel postupuje podle smlouvy a s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.“  Důvodová zpráva uvádí, že je třeba této péče a postupu dle lege artis. Také stanoví, že podrobnosti vymezují speciální zákony. Dále pak uvádí, že smlouva o péči o zdraví zavazuje k řádnému provedení zákroku, nikoli k určitému výsledku.

V případě soudního sporu je třeba posoudit lékařský postup a jeho správnost. Jedná se o odbornou otázku, jejíž posouzení závisí na přezkumu odborníky z řad lékařů, nikoliv právníků. Takovýto znalec by měl být odborníkem minimálně na stejné úrovni (náležité odbornosti) jako posuzovaný, aby byl schopen správně zhodnotit postup svého kolegy. Nadále by však měl posuzovat správnost postupu soudní znalec a otázky právního charakteru by měly náležet soudu. S novou úpravou, kterou zakotvil občanský zákoník (z. č. 89/2012 Sb.), kdy nehovoříme pouze o škodě, ale újmě, což je pojem širší a zahrnuje v sobě jak újmu na zdraví – nemajetková- která v sobě zahrnuje fyzickou bolest ale i duševní útrapy, tak zásah do materiální sféry poškozeného, jsou zrušeny tabulky k paušálnímu odškodnění, přibývá i žalob na zdravotnická zařízení ve snaze dosáhnout vyššího odškodnění, než bylo možné vysoudit dříve. Českým trendem je rovněž podat trestní oznámení, jelikož je to pro poškozeného pacienta de facto zadarmo. I přesto, že v současné době roste trend mimosoudních dohod v případě vzniku újmy na zdraví pacienta mezi ním a zdravotnickým zařízením, a to zejména ze strachu z medializace případu a následné negativní reklamy, většina případů vymáhání „odškodnění“ končí u soudu. Takovéto rozhodování může trvat i několik let. Koneckonců jsou to někdy i pojišťovny, které znemožní uzavření dohody a nutí nemocnici absolvovat soudní řízení. Pojišťovna je akciová společnost a zisk je zde na prvním místě. V současné době je téměř standardem, že nemocnice má uzavřenou smlouvu s pojišťovnou, kde bez souhlasu pojistitele nemohou přiznat svoji odpovědnost a neodškodní pacienta.

Žaloby, kde se pacienti domáhají odškodnění újmy na zdraví jsou složité a je třeba si uvědomit, že je potřeba mít co nejpodrobnější popis od poškozeného, co se stalo a jaké byly okolnosti. Dále je pak nutná veškerá dokumentace včetně všech laboratorních podkladů či záznamů z CT, které mohou dokázat, že skutečně k pochybení došlo. Velmi náročné ovšem bývá také nalezení znalce, kterého je třeba , jak je uvedeno výše.  ČR je poměrně malá země na to, aby se někteří specialisté neznali a nebyli tak vztahem ke kolegovi ovlivněni. Tomu snad napomohl novelizovaný zákon o znalcích a tlumočnících, který zavedl odpovědnost za poskytnutý posudek. Přesto se názory odborníků mohou lišit a je těžké poté určit, zda došlo k naplnění protiprávního jednání ze strany zdravotnického zařízení či bylo postupováno lege artis a přesto došlo k újmě na zdraví.  Rovněž získání samotné zdravotní dokumentace může být pro laika oříšek, byť má na její zpřístupnění zákonný nárok. Samotné konstatování, že zákrok byl nebo nebyl proveden lege artis, ale pořád nestačí k úspěšnému vymožení odškodnění újmy na zdraví. Existují ještě další předpoklady vzniku náhrady újmy na zdraví, které musí být splněny.

V neposlední řadě není úplně jednoduché vyčíslit vzniklou újmu na zdraví. Novým vodítkem se stala Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku). V paragrafu 2958 se tak pouze říká, že „při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Navíc soudci nejsou touto Metodikou vázáni, jedná se pouze o doporučení. Řada odborníků se však shoduje na tom, že ustanovení „dle zásad slušnosti“ je velice vágní a nelze tedy vůbec odhadnout, jak konkrétní soudce bude jednotlivé případy hodnotit. Nehledě na to, že se metodika nevztahuje na v paragrafu 2958 zmíněné „další nemajetkové újmy“ a také na jednorázové náhrady nepřímých obětí při usmrcení nebo zvlášť závažném poškození zdraví osoby blízké. V tomto případě je totiž zasaženo právo na rozvíjení soukromého rodinného života, tedy ne jako ve výše uváděných případech právo na život a zdraví.

Zdravotnické právo je oblast, která se neustále vyvíjí, stejně jako medicína, jejíž postupy se neustále zdokonalují. Na jedné straně má pacient více práv, jak ovlivnit průběh léčby a možnost uplatnit svoje práva, dojde – li k jejich porušení, na straně druhé je však vidět, že tato možnost není úplně jednoduchá, většinou vyžaduje dlouhou cestu a na jejím konci nemusí dojít k odškodnění, tak, jak si pacient představuje.  Medicína je velmi složitá věda, a ne vždy lze konstatovat bez pochybností, že došlo k pochybení ze strany lékaře či zdravotnického zařízení.  Je třeba mít na paměti, že za zdravotní péčí stojí opět lidé, kteří mohou chybovat, byť v jejich případě je chyba spojena s mnohem větší odpovědností než u jiných profesí.

Mgr. Adéla Mankovická

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin